ČSN EN 300339-V1.1.1 (875088)

Die Annotation des Normtextes ČSN EN 300339-V1.1.1 (875088):

V1.1.1 Tato EN se vztahuje na posuzování radiokomunikačních a přidružených zařízení z hlediska elektromagnetické kompatibility (EMC). Tato EN se může použít na všechny kategorie radiokomunikačních zařízení s výjimkou rozhlasových přijímačů. Neplatí pro induktivní komunikační zařízení. Kde existuje příslušná harmonizovaná EN týkající se EMC, která je vyhražena určitému výrobku, nebo harmonizovaná EN týkající se EMC, která je vyhražena skupině výrobků, má taková EN přednost před touto EN. Tato EN stanoví použitelné zkoušky EMC, metody měření, meze a minimální kritéria funkční způsobilosti pro rádiová zařízení pracující v kmitočtovém rozsahu 9 kHz až 3 000 GHz a všechna příslušná přidružená zařízení. Tato EN obsahuje všechny požadavky EMC pro rádiová zařízení. Neuvádí však všeobecné metody měření vztahující se k anténnímu vstupu/výstupu. Tato EN nestanoví požadavky pro emisi nad 40 GHz z anténního vstupu/výstupu nebo krytem. Pro zařízení pracující na kmitočtech nad 20 GHz lze najít specializované metody měření v jiných normách vztahujících se k efektivnímu využití rádiového spektra. Elektromagnetická prostředí zahrnutá v této EN mají odvolávky na kmenové normy EN 50081-1 [2], EN 50082-1 [3], s výjimkou třídy vozidlového prostředí odvolávající se na ISO 7637-1 [4] a ISO 7637-2 [5]. Požadavky EMC byly vybrány k zajištění patřičné úrovně kompatibility pro přístroje v prostředích obytných, obchodních, lehkého průmyslu a vozidel. Úrovně však nepokrývají mezní případy, které se mohou vyskytnout v libovolném místě, ale s malou pravděpodobností výskytu. Tato EN nemusí pokrýt takové případy, kde potenciální zdroj rušení, produkující jednotlivě se opakující přechodné jevy nebo spojité jevy, je trvale přítomen, např. radar nebo rozhlasové vysílací stanoviště v blízkém okolí. V takovémto případě může být nutné použít speciální ochranu, aplikovanou buď na zdroj rušení nebo na rušenou část, nebo obojí.Některé výrobky, jako např. vysokovýkonové rádiové vysílače, které se nemohou zkoušet v prostředí normální zkušební laboratoře, se mohou zkoušet v místě provozu nebo na pozemku výrobce. Všeobecný základ pro zkušební metody a meze použité k posouzení těchto výrobků by měl být v souladu s touto EN, kde je to vhodné. Dodrží-li rádiové zařízení požadavky této EN ještě neznamená, že dodrželo všechny požadavky vztahující se na použití tohoto zařízení, např. povolovací požadavky. Dodržení požadavků této EN ještě neznamená dodržení všech bezpečnostních požadavků. Posuzovatel zařízení je však zodpovědný za to, že zaznamená do zkušebního protokolu jakákoliv zjištění, která činí zkoušený vzorek nebezpečným nebo nespolehlivým na základě výsledku zkoušek provedených podle této EN. Tato EN je založena na předpokladech a návodech uvedených v ETR 238 [14]